| Biography |
Ignác byl kovářem. Usadil se v Šestajovicích, kde měl najatou kovárnu v č.p. 43. Zúčastnil se prusko-rakouské války, ve které byl zraněn. Podrobně se o této epizodě z jeho života dočítáme v kronice Šestajovic, z níž citujeme následující oddíl:
"L.P. 1866, tohoto roku koncem června a počátkem července vedlo Rakousko válku s Pruskem o Šlesvicko a Holštýnsko. Obě tyto země, náležející do r. 1864 ke království Dánskému, domáhaly se samostatnosti. Král dánský Kristián IX. nechtěl jim vyhověti, ale naopak chtěl je sloučiti s Dánskem. Stavové obou zemí žádali německý spolek za pomoc. Pruské a rakouské vojsko vtrhlo r. 1864 do Dánska a obě země od něho odtrhlo. Rakousko z nich chtělo učiniti samostatný stát ve spolku německém, Prusko si je však chtělo přivlastnit. Tento spor obou mocností způsobil r.1866 válku rakousko-pruskou.
Prusové vtrhli třemi proudy do Čech. Jeden proud táhl Náchodským růsmykem. Proti nim zdejší obcí procházelo rakouské vojsko, jež táhlo od Hradce Králové, ze Šestajovic pak dále k Jesenici a Václavicům, kde byla svedena bitva. Pan J. Duška, stařeček 80letý, z čp. 50, tehdy 14letý
chlapec, dobře se na válku pamatuje, a vypravoval obecnímu kronikáři, že byla až zde v Šestajovicích střelba od Václavic dobře slyšet, ba bylo možno spatřiti i zablesknutí a kouř při střelbě. Přes Šestajovice bylo převeženo přípřežemi mnoho raněných do Josefova.
Hlavní srážka obou nepřátelských vojsk byla u Chlumu a Sadové dne 3. července. Rakousko bylo poraženo.
Ze Šestajovic byli ve válce. Jan Beneš z čp. 32, Jan a Jiří Pavlovi z obecní pastoušky a Ignác Mojžíš, rodem v České Skalice, který měl v Šestajovicích najatou kovárnu. Na vojně byl desátníkem u 5. setniny 18. pěšího pluku.
Bojoval nejprve u Jičína, pak u Sadové, kde byl Prusy raněn do zápěstí levé ruky a zajat. Přes noc s jiným zajatci v Rosnici u Chlumu, odkud v noci utekl do Šestajovic. Cestou musil u Senonic přeplavati Labe. Sem došel ráno přestrojen do civilních šatů a v obličeji byl tak změněn, že
nikdo, ani jeho žena jej nemohla poznati.
Odtud po malém oddechu odešel do vojenské nemocnice v Josefově. Bylo třeba urychleně ošetřiti ránu po kulce, jež prolétla rukou od zápěstí podél kostí až k lokti, kde vylétla. V nemocnici při čištění rány zkusil Mojžíš takových bolestí, že omdléval. Rána se úplně zahojila, ale ruka zůstala poněkud slabší, i síly nebylo v ní, jako bývalo kdysi. Každoročně tou dobou musil zajeti do lázní, kdež mu na ruku „sázeli baňky“, které odnímaly zkaženou krev.
Bezprostředně po válce byl zde v Šestajovicích v čp. 34. ubytován oddíl hulánského pluku rakouského, a to od poutu do svátku sv. Václava. Rakouský důstojník právě přehlížel koně pluku na návsi před čp. 28 a 29, když od Jasenné přišel pruský vojín, který rakouskému důstojníku salutoval. Huláni prý zase salutovali jemu. Více pruských vojínů zdejší obcí neprošlo.
Nikdo z výše jmenovaných čtyř šestajovických vojáků ve válce nepadl." [1] |