| Notes |
- OJosefovi se dovídáme poměrně hodně díky přetisknuté Editou Štěříkovou.
On byl narozený ve Dvoře Žáku při Čáslavi. Jeho rodiče časně z této časnosti odešli a on byl u cizích lidí v katolickém náboženství vychovaný, až potom v svých dorůstajících letech k svému strejcovi Francovi Mojžíšovi přišel… on měl knihy bratrské, v kterýchž on jej tak dalece, jak to sám poznával, vyučoval… Mnozí ucházeli toho času pro nepokoj srdce do Horní Lužice, přitom on také své přátele v Hennersdorfu při Žitavě navštívil a tu byl skrze kázání blaženého Vaňka mocně pohnutý. Když on se potom do Čech vrátil, tehdy tam nemohl pro nepokoj srdce déle zůstávati, nýbrž vyšedše roku 1732 z Čech, přišel do Lužice a zůstával nedaleko Žitavy a navštěvoval pilně kázání pana Vaňka. On netoliko svého spasení hledal, nýbrž dostal chuť do Čech jíti a také jiným něco o spasení povídati, skrze což také někteří probuzeni byli. Když pak se zase z Čech vrátil [vracel], tehdy byl na cestě ve vesnici Pátku od jednoho katolickýho kněze do arestu vzatý a do Poděbrad do vězení přivedený. Když pak jej nemohli k tomu přivésti, aby vyznání víry učinil, tedy byl pod vojáky daný a musil v tehdejší vojně do Bělohradu a potom až na turecké hranice marširovati… U Bělohradu se rozstonal na palčivou zimnici. Jeden katolický kněz ho navštívil, chtěje jej namluviti, aby se zpovídal, když on ale toho učiniti nechtěl, zlořečil mu a hrozil, že bude zatracený. Jemu pak se v té horkosti a fantazii představilo, zdali to není pan Vaněk, který s ním mluví, tu on po tom knězovi sáhl, chtěje jej při sobě zadržeti, aby s ním obšírněji o svém srdci rozmluviti mohl, ale ten kněz ulekna se, utekl, povídal jiným lidem, že ho ten luterský člověk o život připraviti chtěl a nepřišel k němu více. On potom, když se uzdravěl, musil opět se svým regimentem zpátky do Uher marširovati do zimních quartiru. On se chtěl rád od vojáků vyplatiti, ale nemohl toho obdržeti. Když potom následujícího roku na jaře opět na turecké hranice marširovali, tedy on … utekl, byl však od sedláků chycený, ale na svou velkou prosbu propuštěný. On se několik dní, dokud to pro hlad a zimu vystáti mohl, v těch velkých mezi polsku a uherskou zemí ležících horách zdržoval a byl ve velikém nebezpečenství života. Nebo se nemohl přes hory, které ještě sněhem a ledem přikryté byly, dostati; tu se na to odvážil, aby sobě s jednou malou sekerou, kterou ještě k svému štěstí při sobě měl, po hoře schody sobě dělal, až pak přece … dolů se dostal. Jeden Polák, který se právě k tomu natrefil, divil se tomu, že ještě při životu zůstal a říkal: již mnohý voják na těchto horách svůj krk srazil.
Potom on skrze Polsko svou cestu vzal a roku 1738 sem do Berlína přišel. Zevnitřně se několik let živil kremplováním bavlny. V roku 1745 vstoupil do stavu manželského s nynější vdovou Dorotou (narozenou Jahelkovou). Toho času začal Spasitel svou církvičku zde shromažďovati, on se také hned od počátku toho houfečku přidržel, stran jeho srdce ale to nechtělo jíti. On byl od nátury dobrý… Před pár lety tázal se ho jeden bratr, jakpak míní před Spasitelem projíti a co řekne, když se ho Spasitel bude tázati: “Copak jsi na světě dělal?” … Roku 1760 dne 13. april byl do církve přijatý…
|